To se jim však nepodaří. Ovšem, jak takový lotr přijde k naší poctivé německé řeči, to nemohu pochopiti. Proto jsem přesvědčen, že je to Yankee. Vydává se za zajatého a žádá o vpuštění. Ale jakmile bychom otevřeli, tu vrazilo by jich sem tolik, že bychom nenašli místa na obranu. Uslyším, co řekne dále. Číňané by jistě nenechali zajetce volně pobíhá ti, aby našel příležitost sem se vplížiti a s námi potají se baviti.«
Ke dveřím obrácen tázal se dále: »Kterak dostal jste se do zajetí mořských loupežníků?«
»Právě tak jako vy: Pokládal jsem je za poctivé lidi.«
»Kde jste našel džunku«
»V přístavu Schang-haiském. Chtěl jsem za obchodem do Kantovu a plul jsem s ‚Chui-hen‘ protože mi bylo řečeno, že tam pluje. Teprve cestou seznal jsem, mezi jaké lidi jsem upadl. Dali mi voliti mezi smrtí a přistoupením.«
»Hm! Tak stal jste se mořským loupežníkem?«
»Jenom dle zdání!«
»A nechají vás volně se procházeti?«
»Jenom na širém moři, nikoli však v přístavu. V Hongkongu byl jsem zavřen v podpalubí; jakmile byly však kotvy zdviženy, směl jsem nahoru.«
»Tak! Kdo je u vás venku přede dveřmi?«
»Nikdo«.
»Opravdu?«
»Ani človíčka. Jsem docela sám.«
»Musejí to však přece viděti, že s námi mluvíte!«
