Tato stránka byla zkontrolována
KAPITOLA OSMÁ.
V nouzi a nebezpečí.
Když přátelé jednou na několik okamžiků odpočívali a následkem toho nastalo v kajutě ticho, zaslechli všichni tiché klepání na dvéře.
»Schui úguái — kdo je venku?« tázal se Methusalem.
»Do-brý ve-čer!« zněla odpověď, tiše, a jednotlivé slabiky byly vysloveny zvolna a s rozmyslem, aby mohlo býti slovům zřetelně rozuměno.
»Co!« šeptal student svým společníkům. »Vždyť je to německy!«
»Ano«, přisvědčil Bohumír užasle. »To je důvěrný večerní pozdrav naší milené mateřské řeči. Kterak ten zabloudil do staré džunky?«
»Patrně jedná se o past, již nám nastražili. Náhodou znají tato dvě německá slova. Vždyť uvidíme!«
A hlasitěji odpověděl, ke dveřím jsa obrácen: »Dobrý večer! Kdo je venku?«
