nacpávati, hodinky natahovati, tisícero jiných věcí obstarávati a při jídle dobrého zažití přáti? Jenom já! Tedy pojedu s vámi, jestliže totiž tato cesta do Číny není jenom žertem, jejž si váš věrný Bohumír musí co nejpřísněji zakázati!«
»Není to žádný žert, nýbrž pravda, skutečná pravda. Nemám času ti to vysvětlovati, neboť zítra ráno odjedeme prvním vlakem, nejprve do residence, k vůli vyslanectví. Nyní musím k bankéři, na policii a do sta krámů, abych nakoupil tisíc potřebných věcí. Richard pojede také s sebou, a — — —«
»Rich — — —!« přerušil ho cídič, ale úžasem nevypravil než první slabiku tohoto jména se rtů.
»Ano! Vždyť on je to, k vůli němuž tuto cestu vůbec podnikáme. Nepospíším-li si tak, abychom zítra byli již přes hory a doly, pak nebude z této rozkošné cesty nic. Vždyť jsem jeho matku přímo překvapil, a musíme odcestovati než-li se jinak rozmyslí.«
Odkvapil.
Bohumír vrtěl hlavou, škrabal se oběma rukama za ušima, upřel své zraky na velikého čínského draka, jenž visel na stropě a pravil: »Tady visíš nyní, starý bůžku, a díváš se mi posměšně do obličeje! Tobě jsem nikdy úplně nedůvěřoval. Tvoje počestnost a mravnost zdála se mi vždycky trochu problematickou! Čím chceš býti? Tao-lung chceš se nazývati, což značí tolik jako drak rozumu? Povídám ti, že jsi nejvýše nerozumný! Od té doby, co jsi zde náš zenith pronajal, se u nás Čína a čerti honí. Mám tě dokonce v podezření, že tu o půlnoci jako strašidlo lítáš. Zjevuješ se Methusalemovi ve snu; tys mu udělal a jemu dokonce myšlénku vnukl, opustiti útulný domov, aby na pobřeží Žlutého moře u polovičních protinožců požíval pečené
