Ale Richard držel ho pevně a prosil: »Probuď se, probuď se! Jsme ve velikém nebezpečí!«
»Ne — — — bezpečí?« blábolil červenomodrý.
»Ano. Otevři aspoň oči!«
»O — o — — oči!«
Bylo viděti, že se namáhá, aby otevřel víčka; ale nepodařilo se mu to. Tu připadl Richard na prostředek, do něhož si sliboval dobrý účinek. Křikl na studenta zlostným hlasem: »Zvláštní člověk! Což neslyšíš, hloupý kluku!«
Tato dvojnásobná urážka jevila ihned žádaný účinek. Methusalem rozevřel oči a křičel: »Hanebná liško! Vrazím ti jednu strašlivou! Ostré papíry sem, Bohumíre!«
Nepoznal Richarda, ačkoli měl otevřené oči.
»Sám liška!« odpověděl tento. »Třikrát vyloučená opice!«
Tato výčitka ukázala se býti silnější než omámení. Methusalem mrštil hochem od sebe, vztýčil se na kolenou a hromoval: »Jak? Co? — — vylou — — já — — — já?«
»Ano, ty! Hanebně vyloučen!«
Tu vyskočil červenomodrý zúplna, natáhl obě ruce po urážejícím a volal hlasem přeskakujícím: »To mně! To mně! Psí synu, já tě rozdrtím!«
Chtěl skočiti na Richarda, potácel se však ke zdi a opřel se o ni, oči zase zavíraje. Sahaje oběma rukama na těžkou hlavu byl by jistě zase na lože sklesl, kdyby byl Richard nepřišel na nový prostředek, aby jeho energii vzpružil. Zatřásl jeho ramenem a pravil: »Methusa-
