leme, probuď se přece! Jde o tvé čestné slovo. Chceš se dáti tady zavraždit, abys nemohl potom dostáti svému čestnému slovu? Slyšíš, tvé čestné slovo, tvůj Kong-kheon, tvůj Kong-kheon!«
»Čestné slovo — Kong-kheon! To — to — — dodržím! Co — co — — — ah, ty, Richarde?«
Narovnal se zpříma, otevřel oči a poznal nyní hocha.
»Prosím tě pro Boha,« řekl tento, »pamatuj na Kong-kheon! Pamatuj na mou matku a pamatuj také na Ye-kin-lihodoma, jimž jsi se zavázal čestným slovem.«
Tu přistoupil k němu červenomodrý, položil mu ruku na rameno a odpověděl: »Hochu, což jsem někdy svému slovu nedostál?«
»Vždycky! Ale jest-li se teď nevzchopíš, bude tvůj Kong-kheon potupen.«
»Proč?«
»Protože nás jinak tady povraždí.«
»Po — vra — — ždí?!«
»Ano. Neslyšel jsi mých výstřelů? Zastřelil jsem dva Číňany.«
»U všech hromů! Což sním? Má hlava, má hlava! Co je se mnou a s mou hlavou? Proč leží tito tři na zemi jako mrtví?«
»Protože vám dali opia, aby vás omámili. Ti lotři vyvrtali tamhle ve dveřích dvě díry, aby nejdříve psa zastřelili; dal jsem jim však dvě kulky, jež zajisté zasáhly.«
»Tys — — střílel! Kdo — kdo to mluvil prvé o vyloučení?«
