napsati na vějíř každé čínské slovo, jež by mohl snadno zapomenouti.«
»Jak veliký musil by potom u vás býti?«
»Jak veliký? Ah, zajisté chcete si mne dobírati? Myslím, že má hlava pojme právě tolik jako vaše!«
»O, ještě daleko více. Vždyť váš cop to dokazuje.«
»Kterak to? Což se mi opravdu vysmíváte?«
»Ne, kapitáne. Jak jmenuje se cop v čínské řeči?«
»Na všechen, způsob copfing nebo copfang.«
»Ne. Tentokráte jste bohužel špatně zpraven.«
»Jak tedy?«
»Pen-tse, po německu syn mozku. Číňané jsou toho náhledu, že ze zdravé hlavy musí vyrůsti také zdravý, tedy hodně dlouhý cop. Následkem toho musí tedy býti dlouhý cop jistým znamením dobrého mozku, moudrého muže. Proto smějí se našim ostříhaným vlasům a považují nás za hlupáky. Čím výše stojí některý Číňan, tím delší a tlustší bude jeho cop, zda-li od přírody anebo uměle, to je věcí vedlejší. Jelikož máte takový mohutný cop, kdežto já bohužel žádného Pen-tse nemám, musíte nade mne duševně nesmírně vynikati.«
»To je také zajisté velice správné. Počkejte, cop musím si ihned po znamenati. Tedy Pen-dse?«
»Nikoli, neboť dse jmenuje se ‚čtyři.‘«
»Tedy Pen-sze?«
»Také ne, neboť sze nebo sse znamená akademický stupeň nějakého doktora.«
»Zajisté Pejn-se?«
»Bůh uchovej, neboť tak slově láska, barva, postava, malířství. Musíte položiti t před s.«
