Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/113

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Tedy Pen-tsze?«

»Nemožno; tsze značí totiž sebe, sama, vlastní způsob, identitu a také identifikaci.«

Turnerstick držel vějíř v levici a tužku v pravici ku psaní pozdviženou; nepsal však, nýbrž jevil kyselý obličej a zvolal rozzlobeně: »Přestaňte už jednou, vy německý kaziči! Vždyť hučí mi v uších, jako bych měl Niagaru v hlavě!«

»Ano, můj milý, vy musíte obě souhlásky přesně a ostře rozeznávati. V čínštině je veliký rozdíl mezi se, sse, sze, tse, tze, dse a dze.«

»Čert vzal váš rozdíl! Proč uvádíte mi samá slova bez mých koncovek! Peng tseng bylo by správné; proč mám říkati Pen-tse? Neblahý ten cop si vůbec nenapíši. Tady máte zpátky svůj kousek tužky. Nechoďte mi s vaší dřevěnou bačkorovou čínštinou. To má moje přece více šťávy a síly. Pang, peng, ping, pong a pung, to je ten pravý Kuba; to zní jako souzvuk zvonů! Co byste tomu řekl, mijinheer van Aardappelenbosch, kdyby někdo na vás žádal, abyste rozeznával sedmero nebo osmero dse a tse?«

»Řekl bych mu: Vy jste nešťastný hroch!« odpověděl tlustý, lapaje z hluboká a úzkostlivě po dechu, jakoby na mém někdo žádal, aby skloňoval osudné Pen-tse.

»Ano, ten chlap byl by hroch jakému není rovino. Pamatujte si to, nejmilejší Methusaleme a nehřešte tím více, nebo mě donutíte vzíti vás jednou do linguistickcho prádla. Ale teď pojďme konečně ma palubu. Kupředu!«

Těchto pět zvláštních osob přilákalo svým delším prodléváním na tomto místě veliký počet zvědavců.