Tato stránka byla zkontrolována
Ó, venkované!
Ó, venkované, chci vám stisknout ruku!
Rád vídám vás, když v město zabloudíte,
když v bledých lící směsi, vřavě, hluku
se vaše tváře mihnou rázovité.
Jak těšíte se, dětskou touhu v zraku,
zas na to vše, co viděli jste v mládí,
a rychleji než hřmící kola vlaku
jak vaše touha k staré Praze pádí!
Však podkůvkami dlažbu tepajíce,
vy jdete davem jako vytržení,
cos jako stesk vám lehá v smědé líce.
a čtu vám v očích: Ne, to Praha není!
