Tato stránka byla zkontrolována
Pak na chvíli vás orloj starý baví,
a přes most jdete — obraz Hradčan vzadu —
a krok váš volný, těžký, kolébavý
se šine vzhůru ke starému hradu.
Tu opřete se o zeď, hrad jež vroubí.
nechť slunce pálí v široké vám plece,
a na město se dívajíce v hloubi,
se usmíváte: Je to ona přece!
