Tato stránka byla zkontrolována
A jak oko přes terasy v paláců se dvory dívá,
ve svět paruk, pudru, copu duše tvoje maně splývá;
zdá se ti, že hedváb šatů náhle kolem tebe šumí,
ale to jen šustí tráva mezi starých schodů rumy.
Jakby zrak ti dívčí, modrý, věky mrtvý blýsknul, zdá se,
jak se kdysi smál tu štěstím, rozkoší v své mladé kráse.
ale to jen modré hrozny odevšad ti z listí kynou,
opředené jak ty časy, dávno prchlé, pavučinou.
A ten každý vína hrozen, lákavý a usměvavý,
jako když ti v záři slunce sálající vlídně praví:
Všecku radosť přešlých věků, ztraceného dávno žití
sladké kouzlo, žár a rozkoš můžeš z mojí krve píti!
