Tato stránka byla zkontrolována
Staré domy.
Ty staré domy mizí, jež po věky tu stály,
kde úzké byly schody a tmavé celý den,
kde pod Kristovým křížem lampičky rudé plály,
kde strašívalo kdysi — již mizí, rýčů plen.
Jak vlna by je spláchla, ty domy trpasličí,
ty obrázky s jich čela i zubovatý štít,
teď činžák s levnou zdobou tu kopule své tyčí,
zkad filigranským oknem piano slyšet znít.
Ne, nemyslím, když starých jdu hradeb po úpatí,
jak i s tím domů rázem se lidé změnili,
já na vás vzpomínám si, ó, stařečkové zlatí,
již dávno, dávno spíte už na dně mohyly!
