Stránka:Klášterský, Antonín - Pražské motivy (1893).djvu/68

Celá Praha: moře domů, rudých střech a šedých věží,
kopulí a divných štítů, na nichž slunce záře leží,
oblouk mostů, proužek řeky, modravá jež v dál se vine,
tmavý Petřín, starých zahrad palácových kouty stinné.

Odtud v krásu hvězd se nořil Rudolfův snad hvězdář kdysi,
hospůdka teď jako hnízdo vlaštovčí tu v létě visí,
z předu velký obraz Prahy, rudé hradby zámku vzadu,
jehož oken dlouhé řady světélkují při západu.

S terasy jdou úzké schody na vinici do hluboka;
hloub a hloub jdeš, jako divem přeletěl jsi do rokoka,
ve starém jsi panském sadu, kamenné kde schody dvojí
se dvou stran se na terasy stále níž a níže pojí.

Schody jsou již vyšlapány, rozvaleny někde leží,
přes kameny tráva bují, zarůstá je, hustá, svěží,
do koutů se býlí chytlo, a keř mnohý polosvadlý
v žáru slunce tiskne sněti teras černé na zábradlí.