Tato stránka byla zkontrolována
Motýl.
Zavedla jej vzdušná cesta
s lučin, po nichž stýská se mi,
a teď bloudí spletí města,
náměstími, ulicemi.
Leti, letí, neví kudy,
pod ním hučí vírem davy —
venku země plane všudy,
jedna zář a květ je smavý.
Letí, letí, nikde květu,
ani větve nikde není,
kde by ustál ve svém letu,
složil křídla v unavení.
