Tato stránka byla zkontrolována
Večer u belvederu královny Anny.
Již poslední sjel slunce zlatý šíp
skrz dlouhou alej. Na vše padá šer.
Královny Anny tichý belveder
jen svítí v stínech kaštanů a lip.
Již město v hloubi halí podvečer,
zde mezi květy dýchá se to líp,
teď několik hvězd vzplálo, noci dcer,
teď hvízdnul pták, teď někdo vraty skříp’.
To z procházky ve stínech starých stromů
se k belvederu zvolna vrátil domů
v svém modrém šatě starý invalida.
A svatovítským zvonům, jež se shodly,
jak ve chrámě, když lid se s knězem modlí,
sbor zvonů z hloubi vážně odpovídá…
