Tato stránka byla zkontrolována
Umdlévá již jeho veslo
v nehybném a těžkém vzduchu,
jakoby sem nezaneslo
jaro ani tichou tuchu.
Letí, letí… Z bílé školy
školáci se hrnou s křikem,
už jej shlídli, ve svévoli
čapky za ním letí mžikem.
Děti! Touha vyšší svede,
motýl jste, jenž městem letí,
jak jste smutné, jak jste bledé,
jak jste chudé, drahé děti!
