Tato stránka byla ověřena
Už k půlnoci měl večer sklon.
Spal v němém tichu Babylon.
Jen na hoře, kde sídlí král,
zář kmitá a hlučí plný sál.
Tam nahoře, v síni královské,
Belsazar slavil hody své.
Tu dvořanů řady zářily v stín,
tu prázdnily poháry jískrných vín,
tu poháry řinčely v dvořanů ples,
to chmurnému králi jde do noty dnes.
Líc králova se nítí v žár,
zpit vínem drze hledá svár,
unášen slepou odvahou
rouhá se božstvu hříšnou přísahou,
chvástá se drze, spílá jak ďas,
dav otroků hlučí na souhlas.
Král kynul pyšným pohledem,
a otrok spěl — a vrací se sem:
Na hlavě koš zlatého náčiní,
jež zloupeno v Jahvově svatyni.
A tu bezbožnou rukou král
číš posvátnou, nalitou vínem, vzal
