Tato stránka byla ověřena
Já nevím, co znamenalo by,
že mně tak smutno je,
to pohádka z dávné doby
mi nedává pokoje.
Je chladný vzduch, už se stmívá
a ticho plyne Rýn,
a červánkem rozhořívá
se večer hory týn.
A na té hoře panna
zasedá divných krás,
zlatem je vyšperkována,
zlatý si češe vlas.
Vlas hřebenem češe zlatým,
v dál píseň zpívajíc,
svým nápěvem divně vzňatým
vše mocně jímajíc.
Tu na malém člunku plavce
uchvátí divoký stesk,
on nevidí srázů dravce,
on patří jen výš na ten lesk.
Mně zdá se, že proudů síla
v ráz plavce pohřbí v taj,
a všechno to způsobila
svým pěním Loreley.
