„Ataja, květina jezerní, mrtva!“ zvolal za jeho zády mladý Indian, jenž se tu náhle byl objevil. „Neusmrtila ji snad bledá tvář?“
A Indian chopiv se tomahavku, napřahl jej proti českému plavci, volaje v lámané angličině: „Kdo usmrtil chloubu našeho kmene?“
„Krvavý vlk,“ odpověděl David, ukazuje na ránu způsobenou šípem.
„Krvavý vlk neujde pomstě Čipevejanů!“ zvolal Indian, načež pomohl českému lovci složiti mrtvolu dívčinu.
„Kde se setkal můj bílý bratr s Květinou jezerní a proč ji zavraždil Krvavý vlk?“ vyzvídal Čipevejan.
Několika slovy pověděl David, kterak náčelník Čiglitů Magok odvážel Ataju do severních krajin, kterak s nim prchla a byla pronásledována, kterak Krvavý vlk úkladně ji zastřelil, když jeli podél břehu. Indian projevil nad tím vypravováním své spokojení. Požádal pak českého plavce, by tady očekával jeho návratu, načež rychlými kroky odkvapil.
Asi za půl hodiny přišla ke břehu tlupa Indianů, majíc v čele statného jinocha, ozdobeného odznaky indianského náčelníka, kterýž přistoupiv k mrtvole, upřeně na ní zíral. Mocně dmula se mu prsa, však ani slovem, ba ani vzdychnutím neprojevil bolesti své, které nad
