zavražděním Květiny jezerní, chlouby celého kmene, byl pociťoval.
Po několika minutách zavolal jmenem několik Indianův a poručil jim: „Udělejte nosítka!“ K ostatním pak pravil: „Ataja musí býti pomstěna!“ Tam na oné straně jezera dlí její vrah. Než bude má sestra pochována, přineste skalpy Krvavého vlka a koktavých Psích žeber, aby zdobily hrob její. Orlí oko tak chce!“
Indiani ihned učinili, co jim bylo poručeno. Jedni nasekali větví, aby z nich zrobili nosítka, druzí se dali na pochod podél jezera.
Nyní obrátil se náčelník k českému plavci, řka: „Bělolící muž je šlechetný bojovník. Vumamoh mi všecko pověděl. Budiž proto vítán v mém vigvamu!“
David opakoval náčelníku ještě jednou, kterak se s Indiankou setkal, ji na útěku provázel a když byla šípem raněna, ji ošetřoval.
Indiani zhotovivše nosítka, položili na ně mrtvolu, načež celý průvod ubíral se do vesnice, jíž dostihli asi za hodinu. Ženy daly se do hlasitého nářku, dávajíce na jevo svou bolesť nad smrtí sestry náčelníkovy.
Na druhý den konal se pohřeb Květiny jezerní. Mrtvola byla krásně ozdobena a za nářku žen odnesena na osamělý kopec a tam na vysoké lešení položena. Okolo ní byly rozvěseny skalpy nepřátel, jež byli bojovníci přinesli.
