VITI.
Návrat.
Druhého dne pustil se český plavec dále po jezeře. Zdlouha plul vor po tiché, rovné hladině. Mrtvola Indiančina byla položena uprostřed a rákosím přikryta. Těžko mu bylo u srdce, když si vzpomněl, jak toužila indianská dívka po domově a přece touha její nebyla vyplněna. Vrátí se on šťastně do Čech a do matičky Prahy? Ataja aspoň bude pochována ve svém rodišti, bude také jemu toho popřáno?
Jsa pohřížen v myšlenkách, ani nepozoroval, že již byl u břehu. Vor narazil a tím upozornil Davida, že již je u cíle své cesty.
Na břehu jezera rozkládal se prales. Záležel ze stromův smrkových a topolových, dosahujících v objemu až i 3 metry.
David uvázav vor, vystoupil na břeh a vyhledal tady místo, kde by mrtvolu položil. Na to šel zpět, zdvihl mrtvé tělo Indiančino a nesl je na břeh.
