se státi jeho ženou, odevzdal mne Magokovi, jenž mne vezl na daleký sever. Na cestě jsem setkala se se svým bílým bratrem. Avšak veliký duch mi nedopřál, abych se dostala do svého domova.“
Indianka umlkla, nemohouc mdlobou dále mluviti. Český plavec dával jí na ránu chladivé obkladky, chtěje jí bolesť ulehčiti.
Konečně otevřela Ataja oči a zašeptala: „Nechtěl by můj bílý bratr mi něco slíbiti?“
Český plavec přisvědčil.
„Umru,“ šeptala raněná. „Tam na východních březích jezera leží vesnice mého bratra. Proud jistě zanese vor v ta místa. Chce můj bílý bratr odevzdati mou mrtvolu Orlímu oku?“
Český plavec uchopiv se dívčiny ruky, stiskl ji a přislíbil, že vykoná, čeho si žádá.
Ataja radostně usmívala se.
„Jdu nyní na nivy velikého ducha,“ šeptala dívka umírajíc, „tam odtud budu hleděti na svého bratra a za něho prositi.“
Hlas jí selhal, prsa ještě několikráte se pohnula, načež duše její tělo opustila.
