vstáti. David vzav ji do náručí, vynesl ji na ostrov.
Položiv poraněnou na mechové lože, jal se ohledávati ránu.
Rána byla nebezpečnější, než se byl z prvu domýšlel. Namáhavé veslování ještě ji dodalo.
„Se mnou to jde již ku konci“ vzdychla Indianka, jež byla ohledání Davidovo se smutným úsměvem sledovala. „Můj bratr jest dobrý, velmi dobrý, a Ataju těší, že jeho život jest zachráněn. Tam na východě bydlí přátelé a příbuzní Atajini, i budou bratru mému vše dobré prokazovati. Orlí oko jest velký bojovník a má dobré srdce.“
„Kdo jest Orlí oko?“ tázal se David.
„Můj bratr,“ dí Indianka. „On miluje svou sestru a obejme jejího ochranitele, když uslyší, že vysvobodil Ataju z rukou Eskymáků.“
„Proč ulekla jsi se tak, když uzřela jsi koktavého Indiana?“ tázal se David po malé přestávce.
„Krvavý vlk jest úhlavním nepřítelem mého bratra,“ pravila Ataja. „On spojil se dokonce s Eskymáky a hlavně s Magokem, aby nám škodil. Před několika měsíci poslal poselství do naši osady, žádaje mne od bratra mého za svou ženu a když Orlí oko Psí žebra zahnal domů, přísahal Krvavý vlk, že se pomstí. Jednoho dne mne unesl a když jsem nechtěla
