zavrtěla hlavou a prohlížejic bedlivě křoví u břehu, upozorňovala ho, že jsou v zemi nepřátelské.
Teprve k polednímu zaveslovali do chobotu, jenž, zastíněn jsa obrovskými jedlemi, hluboko do země se táhl a nesčíslným množstvím kachen a jiných ptáků byl oživen.
Když však David sahal po pušce, bránila mu Ataja, řkouc: „Psí žebra jsou na blízku. Před hodinou viděla jsem kouř z ohně jejich vystupovati.“
Když si byli uprchlíci na břehu odpočinuli a z kořínků, jež Ataja obratně ze země vyhrabala, skrovný oběd upravili, pokračovali v plavbě. Nyní řídila Indianka vor a David vesloval, sednuv si do prostředka. Český plavec mohl v tomto postavení chování své průvodkyně dobře pozorovati.
Bronzový její obličej měl výraz vnitřního nepokoje, tmavé krásné oko pohlíželo nepokojně na všechny strany a David nemohl si tento nepokoj nikterak vysvětliti, neboť tichá krajina zdála se býti zcela opuštěnou.
V několika minutách vyjel vor z chobotu a pohyboval se prvním směrem.
Stále ještě pohlížela Indianka do dálky, stále zdála se býti trápena vnitřní jakous bázní.
Konečně vjel vor do říčky, která toto jezero s jiným spojovala.
