K večeru přišli k veliké řece, kteráž tekla podél úpatí Skalných hor směrem severním. Byla to mohutná řeka Mackenzie. Borové lesy, smíšené s nízkým, listnatým stromovím, vroubily její břehy.
Tady nebylo lze pomysliti na stavbu sněhových chýší. I vyhledali si v houštině příhodné lože. Oheň rozdělati bránila Ataja, obávajíc se prozrazení.
Když český plavec ráno vstal, spatřil, ana Indianka jest již zaměstnána. Vázala vrbovými pruty suché rákosí ve snopy. K otázce společníkově, co tím zamýšlí, odpověděla, že snopy ony spojí ve vor, po němž se dostanou na druhý břeh. David jí statně pomáhal, tak že za hodinu měli vor, jenž mohl oba unésti. Širokou větev upravil na veslo a jinou větev vidličnatou na kormidlo.
Vor osvědčil se výborně. David sedě vzadu, řídil jej kormidlem, Ataja pak veslem pomáhala k rychlejší plavbě. Asi za hodinu octli se u levého břehu. Avšak nevystoupili na břeh, nýbrž podél něho vepluli neširokým potokem do jezera, které k východu se prostíralo. Pluli těsně při břehu stále k východu, jsouce kryti stromovím, které břehy jezera vroubilo. V jezeře bylo veliké množství ryb a David své průvodkyni několikráte dal na srozuměnou, že by rád lovil. Avšak ona pokaždé
