Tato stránka nebyla zkontrolována
„K nám se obrať, k nám, junáče,
tu tobě milá zrozena!
V vejsluní jsme ji zavily,
měsíce září kojily,
hvězdičkami ji pojily!“
Víla dobrá.
Na lučině bílé kvítí,
červené, a jen se svítí;
lučinou, ji měře kopím,
mladý projíždí se Jovo.
Zahledla ho z hory víla,
a hned k němu promluvila:
„Co tu louku kopím měříš?
Na pravou se otoč stranu,
na pravou tam ku východu!
Tamtě dívky reje vedou,
tamtě najdeš svoji milou,
vším, co dobré, vystrojenou,
jarních růží věncem něžným,
páskem perlí ozdobenou!“
Poslech’ Jovo, poslech’ vílu,
na pravou hned ku východu
junák stranu otočil se,