Tato stránka nebyla zkontrolována
překrásnou tam našel dívku,
dívku krásnou, svoji milou,
vším, co dobré, vystrojenou,
jarních růží věncem něžným,
páskem perlí ozdobenou.
I vzal Jovo dívku milou,
za ručku ji pojal bílou,
ved’ ji domů ku matince,
veda dal jí naučení:
„Co jsi doma dělávala,
to, má milá, na té cestě,
to, má milá, za sebou nech!
Po vůli teď mé buď matce,
přízně dobuď, zášť v ní nebuď!“
Víla žárlivá.
Pochloubal se Petr městu:
„Nad mou žínku hezčí žádná,
nad ni ani horská víla!“
Zaslechla to horská víla,
Petru ve dvory hned vpadla,
jmenem Petra zavolala:
„Nuže, vyveď žínku svoji,
ven ji vyveď, at ji vidím,
jež prý nade mne je hezčí,
nade mne, nad horskou vílu!“
