Tato stránka nebyla zkontrolována
půjdem spolu k dizdarově[1] dceři!
Za ní druhdy chodil Alil-aga,
ona očarovala vás oba!
Půjdeme k ní, posestříme s ní se,
možná, že vás sprostí zase kouzla!“
I do dvora agině šla svého,
z mouky koláč upekla hned bílé,
vyšívanou košiličku svou vzala,
k dizdarově dceři pospíchala.
„Pomáhej bůh, dizdarova dcero!“
„Dejž to bůh, snacho má i zelvo!
Jaká ke mně nehoda vás vede?“
A jí na to Džaver-bežka mladá:
„Přišly jsme se posestřiti s tebou!
Vyšívaná dárkem košilka ti,
sprosť nás kouzla, jímž nás okouzlilas!“
„Nesprostím a sprostiti nemohu!
Devatero kouzel učinila,
do ohně všech devět hodila jsem!“
„Pro bůh, dcero milá dizdarova,
darem tuhle bílý tobě koláč,
sprosť nás kouzla, jímž nás okouzlilas!“
- ↑ dizdar v tureckém značí vrátného hradu aneb pevnosti.
