Buďto poroď, nebo vrať se k rodu!“
A já kterak porodit mám trudná?
Roucho posud jak nevěsta nosím,
opásána jak panenka chodím!“
Myslí, nikdo že ji neposlouchá,
a ji zelva poslouchala vlastní,
zelva vlastní Džaver-bežka její,
poslouchala, do zahrady přišla:
„Pomáhej ti pán bůh, snacho milá!
jaká nesnáz se ti přihodila,
že ti bledost s tváře rumeň sžírá,
nesdělené hoře srdce svírá?
Bratr-li můj vinen toho Alil,
čili vinna stará moje matka?“
„Není vinna stará tvoje matka,
vinen toho bratr ten tvůj, Alil!
Stále pije, celou noc mne bije:
„Poroď, poroď, nerůdo ty jedna,
buďto poroď, nebo vrať se k rodu!“
A já kterak porodit mám trudná?
Roucho posud jak nevěsta nosím,
opásána jak panenka chodím!“
A jí na to Džaver-bežka mladá:
„Pozor tedy, snacho moje milá!
Jdi do svého do bílého dvora,
z bílé mouky koláč pěkný upeč,
vyšívanou z truhly košilku vem,
