Tato stránka nebyla zkontrolována
Bláhová.
Sedí děvče na přímoří,
samo s sebou zahovoří:
„Bože můj, ach bože milý,
širšího-li což, než moře,
delšího-li nad rovinu,
hbitějšiho nade oře,
sladšího nad medovinu,
dražšího-li co než bratr?“
Na to hbitá ryba z moře:
„Děvče, kterak bláhové jsi!
Nad moře je nebe širší,
nad rovinu moře delší,
nad oře hbitější oko,
všeho medu cukr sladší,
a všech bratří milý dražší!“
Asan-aga a jedle.
Horami jel Asan-aga, lesy, —
o štíhlou se opřel jedli kdesi:
„Hlava, ach, mne, štíhlá jedle, bolí!“
„Mou-li vinou, Asan-ago, bolí?“
„Nedávámť já, jedle, viny tobě;
ale vinny jsou tím tři panenky,
