Tato stránka nebyla zkontrolována
Ale pánbůh uchlácholil slunce:
„Jarní slunko, rozmilé mé dítě,
nesužuj se, upokoj se, dítě!
Těžce zaplatí to hrdá dívka —
rozpal se, a má po bílé tváři!“
Krása, nad niž není.
„Celá’s, laňko, porosena!
Kde pak, laňko, kde jsi byla?“
„U panenky jsem já byla!“
„A jaká ta je panenka?“
„Slunce svítí s její tváře,
s krku měsícova záře,
v ňadrech jitřena se mihá,
ruce andělská jsou křídla.
Krásná je, že nad ni není!
Za jediné polibení
kdo by nenasadil život,
zasloužil by, aby jakživ
neovlažil sprahlá ústa!“
