Tato stránka nebyla zkontrolována
jedna, jedle, vysoká a štíhlá,
druhá, jedle, ruměná a bílá,
a ta třetí, jedle, černooká.
Pro tu, jedle, vysokou a štíhlou,
pro tu, ach, mne rozbolela hlava;
pro tu, jedle, ruměnou a bílou,
rozbolela hlava mne i srdce;
pro tu, jedle, pro tu černookou,
ztratil jsem já veškerý svůj rozum!
Tobě, jedle, kdožby vinu dával!“
Čím bratr zdržován.
Hora se listím odívá,
na bratra čeká sestřička:
„Můj milý bože, čím to je,
že mi můj bratr nedojde?“
Načež jí listí potichu:
„Rádby už přišel, děvečko,
ale tu jedna, z ciziny,
krásná, jak jarní lučiny,
ta tomu nechce dokonce.
Koně-li svého osedlá,
ona ho rychle odsedlá;
šavlí-li on se opáše,
ona ho z ní hned odpáše: