je — mlčet! A co při tom nejhoršího, je to, že dovede se právě tenkráte až příliš lehce mlčet, kdyby se nemělo a nesmělo. Byť se tu nalehalo na člověka vší mocí, jak pozemskou tak nebeskou, nevypustí z úst přece ani slovíčka; kdežto naopak, kdyby člověk právě měl a musel mlčet, bývá mu tím obtížnější, čím víc na tom záleží. A byť běželo o zdar, o život a o spasení duše, dovede to tím méně. Nemožno mu pak odolati popudu pokušitelnému, musí přetrhnouti okovy mlčelivosti a vypovědíti slovo osudné, třebas přes ně i svět se sbořil! Chci vám vypravovati událost, která přihodila se v rodině naší vlastní…!“
Sesedli jsme si tedy k stařence blíže, ana počala:
„Naproti Ryznu na osamotnělém jakémsi pobřeží, skalinami obstoupeném, seděl kdysi před stalety mladý rybář při své síti.
Byl ji vyhodil, ještě se ani nerozednívalo; než kdykoli byl zatáhnul za houži, zdali v síti už nějakých ryb, pokaždé zdála se mu býti příliš lehkou. I proto ji ponechal ve vodě po
