A že jsem se už vydal na námluvy, a bez milenky domů navrátiti se nehodlám, pokusím se, zdali i ta na mne vyšle chrty…!“
Domluviv, učinil dožesně kulhavou poklonu a odešel.
Služka ale, jsouc vyprostiteli svému povděčna, myslila si: „Lépe muže kulhavého a šilhavého než žádného; a má-li zalíbení na tokayském, zalíbím se mu i já!“ — A pravila: „Dejž nám pán bůh štěstí!“ a odebrala se s ním do Uher. —
Za nějaký čas došlo dožesnu zase psaní.
Vyrozuměvši podivným slovům nového ženicha, tázala se opět špačků: „Nuže! co tomu říkáte?“ aniž se mohla zdržeti, by se nedala radostí do tance.
Starý špaček sotva že ji tančiti viděl, jal se hned zpívati uvyklou svou taneční, a dožesna, za zvěst takovou nemálo mu povděčná, hned ztrojnásobila mu pokrm. — Ale druh jeho mrzutě se čepejřil vrtě hlavou, jak by se mu to docela líbiti nechtělo, a dožesna ho uhodila přes zobák, že celý poděšený odlítl.
