„A jak to…?“ řekla Nelagana překvapena i potěšena důvěrností, s jakou ženich dávno očekávaný vystoupil.
„Známť já tvé tajemství!“ pokračoval mladý plavčík. „Mám je projeviti…?“ okázal na sbor hodnostů.
„Zůstaňte…!“ kynula Nelagana rádcům svým. „Buďto uhodne, pak ukloníte se pánu svému, anebo neuhodne, pak stane se mu hůře než komukoli. Čarovati, jako nebožtík otec, neumím! Dám mu pro tu smělou důvěrnost hlavu stít…!“
„Nedáš…!“ smál se plavčík, sáhna na ni rukama, jakoby chtěl ji obejmout.
„Ještě ne…!“ odvrátila se krásná Nelagana. „Dříve mluv…!“
„Nuže,“ jal se plavčík mluviti s vážností slavnou, „máš černou skvrnku pod malíčkem…“
„Kde…?“ nedočkavě zvolala.
„Pod malíčkem…“ a plavčík najednou váhal, „pod malíčkem… nohy…“
„Které…?!“ a krásná Nelagana už chtěla se mu vrhnouti do náruče…“
