Stránka:Kapper, Siegfried - Pohádky přímořské.pdf/136

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

černou skvrnku, ne větší než mák — jedinou to skvrnu na těle Nelagany; načež plula a připlula k tomuto ostrůvku. A bublinku tu vtáhla jsem kořeny do sebe, ona stala se mou duší. Z toho na bílém lístečku ta černá skvrnka!“

„Více věděti mi netřeba…!“ zvolal přešťastný plavčík a letěl, aby pozdravil krásnou Nelaganu co znejmilejší svou paní manželku.

Přivítali ho v zámku se vší úctou a vedli do veliké skvostné síně, kde Nelagana s hodnosty soluňskými zasedala, a o záležitostech obecných radu brala.

„Kdo jsi…“ utrhnula se naň krásná náměstkyně carova, „že se odvažuješ tu dobu vstoupiti…?“

„Jsem já mladý plavec z Trogira, jmenem Ljubirád, přezdívkou Zaboravilac!“

„Totě něco jiného…!“ pravila rychle Nelagana. „Co dále…?“ „Přicházím tě pozdravit, krásná Nelagano!“ poklonil se mladý plavec. „Bude z nás párek …!“