Boží bázně.
hoden kázně.
Mluví-li co, vše nepravé,
nepřipouští rady zdravé
k svému v dobrém vzdělání;
nybrž smejšlí nepravosti,
zmocňuje se v každé zlosti
pyšně bez ostejchání.
Hojnýs Pane v své milosti,
divný i v pravdomluvnosti
že tak dlouho shovíváš.
Ač spravedlnost tvá vysoká,
soud tvůj propast přehluboká,
místo pomst že přispíváš,
by bludy vše opatroval
zvěř i lidi v bytu choval,
ó lásko předůstojná!
na těť všickni spoléhají,
tebou živi, z tebe mají
rozvlažení přehojná.
Nebs ty studnice života,
tvým světlem každá mrákota
bývá osvěcována.
Konejž s těmi vždy milost svou
jenž tě znajíc, myslí snažnou
ctí tebe svého Pána.
I ke mně noha ukrutných,
též ani noha bezbožných
přístupu ať nemívá,
ale všickni v okamžení
s hřmotem ať jsou poraženi,
žádný ať neokřívá.
Jak živých vod jelen žádá
v náramném unavení,
tak tě můj Bože též střádá
duše má v svém trápení.
