Tato stránka nebyla zkontrolována
Tvéť Pane douffám velebnosti,
že mne na věky čas
v hanbě nezanecháš;
ó! dokaž své dobrotivosti
a pro sebe samého
vysvoboď mne od zlého.
Rač se nakloniti k mým prosbám
vytrhna v rychlosti
mne z nepřátel zlosti
tím prokaž svou sílu při mně sám;
však ty hrad můj i skála
k ochraně mé vždy stálá.
V tvéť se poroučím mocné ruce,
neb jsi mi k ochraně
býval vždycky Pane.
Ty v ošklivost beře mé srdce,
jenž se kojí marností;
jáť na tobě mám dosti.
Tvéť mne těší milosrdenství,
toť jest mé kochání,
radost i plesání,
neb jsi na mých trápení množství
ráčil mile vzezříti,
mou duši z nich vydříti.
Zlost urputná bezbožného
jest mi jistý svědek toho,
že nemá
Tuť mu dotud vždy lahodí,
až jej k tomu i přivodí,
že bývá