Stránka:Kancyonál Cžeský.djvu/992

svými ústy nejvyššího
vždy oslavovati.
Pánem brž má duše
štědře bude se chlubiti
slyšíc chudí, budou míti
své z toho rozkoše.

Ej nuž prozpěvujte
mnou vzbuzeni jsouc k radosti
Páně jméno s ochotností
se mnou vyvyšujte:
Pánť se mne nezhostil,
ale v bídách když sem volal,
hned mi se laskavě ozval,
hrůz nepřátel zprostil.

Všem kdož patří k němu,
světlo předivné vychází,
hanba, stud jich nezaráží
k vůli nižádnému.
Chudý jsa v soužení
Pána hned jakž věrně vzývá,
vyslyšení rychle mívá
i všech bíd zproštění.

I svatí Andělé
pobožných střehou s pilností
všeliké jich těžkosti
v nic obrací cele.
Zkuste jen a zvíte,
hodný jak jest Pán v dobrotě,
kdož v něm douffá v zdejší psotě,
že šťastné jest dítě.

Služtež vždy s milostí
Pánu všickni svatí jeho,
tak nedostatku každého
zniknete trpkosti.
Lvice hlad trpívá,
potravy často nemaje,
věrný pak v Pána douffaje,
vším dobrým oplývá.