kem umění jest tedy činnost tvůrčí, kterou obohacujeme skutečnost, kdežto věda toliko nám skutečnost přibližuje.
Poněvadž dle toho, co právě bylo vyloženo, věda a umění tímtéž předmětem se zabývají, s tím toliko rozdílem, že co jednomu jest prostředkem, jest druhému cílem, není mezi oběma přesné hranice, nýbrž jest jisté pásmo zjevů, které současně k oběma skupinám můžeme připočísti. Jsou totiž lidské činnosti, směřující k tvorbě nových zjevů, které však od čistě uměleckých činností se liší tím, že jimi nemají v nitru jiných býti vzbuzeny jisté emoční stavy, nýbrž že jinakým způsobem mají tyto nové zjevy v život náš zasáhnouti. Kdežto tedy umělec musí, chce-li vyvolati jisté emoční stavy, tyto stavy znáti, a věděti (neb aspoň intuicí vycítiti), jakými prostředky jest lze je vyvolati, musí ten, kdo pěstuje některou z naznačených právě činností, znáti zákony oněch dějů, do nichž chce zasáhnouti. Nejrozšířenější oblast této polo vědecké a polo umělecké činnosti jest technika. Vědecké prvky techniky spočívají v tom, že musí technik znáti materiál, s nímž má pracovati, tedy míti jistou zásobu vědomostí (ve smyslu nahoře vyloženém) historických. Musí dále znáti zákony, kterým tento materiál podléhá, zákony tíže, pružnosti a pod., aby odhadnouti mohl, co z tohoto materiálu vytvořiti lze, tedy ovládati jistou zásobu vědomostí přírodovědných. K tomu však musí se připojiti činnost umělecká, totiž schopnost fantasií obohatiti řadu zjevů o nové individuum, a použítí vědeckých svých poznatků k uskutečnění tohoto individua. Tímto uměleckým prvkem liší se činnost technická nejen od činnosti vědecké, nýbrž i od činnosti řemeslnické, jež spočívá v pouhém rozmnožování technických individualit.
