A v tomtéž smyslu, jako technika, jako medicína, zvlášť chirurgie, jest i politika jako činnost zároveň činností vědeckou i uměleckou.
Jest činností vědeckou proto, že není myslitelna bez podrobných historických či popisných znalostí onoho zjevu, do něhož činnost politikova má zasáhnouti, sociálních poměrů daného státu v dané době. Vedle těchto historických znalostí musí politik míti i vědomosti ve smyslu shora naznačeném přírodovědné, o zákonech, jimž společenské bytí podléhá, a jež jsou podmínkou dosažení jeho cíle. Tyto ontologické vědomosti musí zde, kde jde o zjevy sociální, býti korunovány vědomostmi nomothetickými, znalostí hodnot, jimiž lze politické cíle a prostředky měřiti. K tomu však musí se pojiti činnost rázu uměleckého, totiž fantasií vytvořený obraz nového utváření se společenských vztahů a činnost, směřující k provedení tohoto ideálního cíle ve skutečnosti.
Jako technik liší se na jedné straně od theoretika, zkoumajícího zákony tíže, pružnosti, elektřiny atd., na druhé od řemeslníka, jenž jeho výtvory rozmnožuje, a pro každodenní život upotřebitelnými činí, tak politik liší se na jedné straně od theoretika, jenž zkoumá zákony, ovládající naše společenské bytí, na druhé od úředníka, jenž jeho výtvory proměňuje v drobnou minci každodenního života.
Přihlédněme nyní poněkud blíže k oběma těmto složkám politické činnosti.
