10
studiu jeho díla. Vedle toho píše Pekař dosti podrobně o Tomkovi, Gindelym, Kalouskovi, Emlerovi, Gollovi a Rezkovi, kdežto o všech ostatních zmiňuje se jen stručně. V celé úvaze najdeme mnoho postřehů a poznámek i dnes zajímavých. Vůbec vydává tato práce, jíž se Pekař musil ujmouti, aby zachránil jubilejní publikaci, když nikoho ze starších historiků českých nebylo možno pohnouti k napsání stati o dějepisectví, vpravdě skvělé svědectví rozhledu, pohotovosti a výkonnosti svého mladého původce.
O Palackém psal Pekař z podnětu jeho stých narozenin také jinde. V německém deníku strany staročeské „Politik“ uveřejnil o něm r. 1898 a 1899 pod čarou s názvem „Franz Palacký“ osmnáct obsáhlých kapitol, podávajících tuším nejúplněji bohaté výsledky jeho studií o Palackém a jeho díle. Tyto kapitoly, ač, jak přirozeno, nemohly věnovati rozličným stránkám života a činnosti Palackého pozornost úměrnou jejich významu – nejpodrobněji se zabývají jeho začátky –, obsahují tolik poučení o Palackém a jsou tak pěkně a jasně psány, že by zasloužily, aby nové české vydání vysvobodilo je ze starých těžko přístupných ročníků německého listu. Neboť stručný a hutný Pekařův článek o Palackém, vydaný v Ottově slovníku naučném (sv. XIX.) r. 1902 a znova s doplňky samostatně s názvem František Palacký vytištěný r. 1912 (ve Světové knihovně č. 1025–26) nemůže jej plně nahraditi.
Práce o českém dějepisectví l. 1848–98 a o Palackém, jimiž 28letý Pekař tak čestně se zúčastnil plnění závazků české vědy historické k dvěma významným událostem časovým, sluší oceňovat tím více, že vznikly v době, kdy na Pekaře po půlleté docentuře takřka spadlo suplování profesury Rezkovy a tím všechny povinnosti universitního profesora. Z nich nejobtížnější pro docenta, sotva ukončivšího svá vlastní universitní studia, byla příprava povinných universitních přednášek. Kdežto jako docent četl v letním semestru 1897 o methodě historického studia – s tím souvisí vznik jeho rozpravy Spor o individualismus a kolektivismus v dějepisectví, vydané r. 1897 (v Čes. čas. hist. III.) – začal zimním během 1897–98 jako suplent Rezkův přednášeti o dějinách rakouských od doby nejstarší. Pekař založil si tyto přednášky velmi široce a věnoval jim hned na začátku neobyčejnou péči a po čase první část jejich vydal litograficky. Vedle toho Pekař konal cvičení seminární a byl zkušebním komisařem při státních zkouškách. Není divu, že všechna tato tak mnohostranná a obtížná činnost, k níž přistupovala ještě význačná účast v redakci Českého časopisu historického, projevila se nepříznivě na Pekařově zdraví, tehdy nezcela pevném. Ale krátkým po-
