Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/74

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Tři naše hlavy patří vám,“ odpověděl hrabě Matyáš Sandorf, „a ty nechť vám stačí!“

Tři hlavy jen — neboť hrabě Sandorf snažil se po té všemožně, by dokázal nevinu Sarkanyho, jenž dle výpovědí jeho byl pouhým účetním, zaměstnaným na doporučení bankéře Toronthala v domě hraběte Zathmara.

Sarkany musil tyto výpovědi hraběte Sandorfa jen potvrditi. O spiknutí — pravil — nic nevěděl. Byl prý nejvíce překvapen zprávou, že v klidném, skromném onom domku terstském kulo se spiknutí proti státu. Nenamítal prý s počátku proti svému zatčení ničeho, poněvadž nevěděl tehdy, oč vlastně jde.

Ani hraběti Sandorfu, ani Sarkanymu nebylo nesnadno věc tu jasně a věrohodně vylíčiti, a soud vojenský sám, jak se zdálo, o věci již dříve nabyl přesvědčení, neboť od žaloby proti Sarkanymu za chvíli na to upuštěno.

O druhé hodině odpolední líčení bylo skončeno a po poradě soudu, ihned na to konané, pronesen byl rozsudek.

Hrabě Matyáš Sandorf, hrabě Ladislav Zathmar a professor Štěpán Bathory, byvše usvědčeni zvelezrády, odsouzeni k trestu smrti.

Obžalovaní měli býti zastřeleni na dvoře zámku. Rozsudek měl býti během osmačtyřiceti hodin vykonán.

Sarkany byl v hlavní věci obžaloby sproštěn, měl však zůstati ještě ve vězení až do konce všeho, tedy až po popravu.

Tímtéž rozsudkem prohlášeno též, že jmění odsouzených má býti skonfiskováno.

Po té dán rozkaz, aby hrabě Sandorf, hrabě Zathmar a Štěpán Bathory odvedeni byli zpět do vězení.

Sarkany odveden byl do kobky ležící v pozadí elipsovité chodby v druhém poschodí strážné věže. Hrabě Sandorf a přátelé jeho uvězněni byli posledních hodinách života svého společně v prostranné kobce žalářní, jež nalézala se v tomže poschodí právě na konci velké osy elipsy, kteroužto křivku, jak řečeno, chodba tvořila.

Od samovazby tedy nyní upuštěno, odsouzenci měli dlíti spolu až do popravy.

Tato výhoda byla pro ně útěchou, ano rozkoší, když octnuvše se opět o samotě, mohli vnitřnímu pohnutí svému volného výrazu popřáti. Jestliže před soudci jevili se pevnými, nepohnutými, zde pobouření citův nedalo se utlumiti: rozpiali rámě a beze svědků sklesli si na prsa.