„Zítra již?“
„Dnes ještě!“
„Mluvte tedy!“ „Slyšte, oč se jedná!“ pravil Sarkany. „Avšak,“ dodal, obrátiv se, „jste jist, že nás nikdo neuslyší?“
„Trváte tudíž na tom, aby rozmluva naše zůstala tajemstvím?“ tázal se posměšné bankéř.
„Ano, Toronthale, neboť máme v rukou svých život vznešených osob!“
„Vy snad ano — já nikoliv!“
„Suďte sám. Jsem na stopě spiknutí. Kam čelí, nevím ještě. Avšak od událostí, kteréž se odehrály v rovinách lombardských[red 1] a od bitvy u Sadové, může míti každý, kdo není Rakušanem, snadnou hru proti Rakousku. Mám dosti příčiny věřiti, že se připravuje jakési hnutí ve prospěch Maďarů, kteréhož bychom mohli využitkovati.
Silas Toronthal prohodil jen uštěpačně:
„Mně nemůže býti spiknutí k prospěchu…“
„Snad přece?“
„Jakým způsobem?“
„Tím, že je vyzradíte!“
„Mluvte přece jasněji!“
„Slyšte tedy!“
A Sarkany vyprávěl nyní, co se událo na starém hřbitově terstském, jak se zmocnil poštovního holuba, jak se mu dostal do rukou šifrovaný lístek, jehož opis si schoval, a konečně, jak se mu podařilo nalézti dům, jehož majiteli lístek holubem přinesený zajisté náležel. Dodal, že během pěti dnů on a Zirone vše vyzvěděli i vypátrali, co se mimo dům událo.
Dle toho scházelo se v domě tom několik osob, a sice vždy tytéž; do domu vstoupily vždy jen s největší opatrností. Několik holubů z domu odletělo, jiní přiletěli, první letěli k severu, druzí od severu přilétli. Vchod do domu střehl starý sluha, jenž nerad otvíral a nad cizími, kteří k domu se přiblížiti chtěli, bedlivé oko měl. Sarkany i Zirone musili si počínati při pátrání svém velice opatrně, aby nevzbudili pozornosti tohoto muže. A přece musili souditi ze mnohých okolností, že v posledních dnech vzbudili podezření obývatelů domů.
Silas Toronthal naslouchal nyní vypravování Sarkanyho pozorněji. V duchu již rozvažoval, kolik as pravdy jest na tomto
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
