Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/379

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Druhého dne, mezi tím, co Kap Matifu procházel se v okolí, vyčkávaje večera, dlel Pointe Pescade stále na blízku hotelu na číhané a spatřil odpoledne as o jedné hodině vycházeti z něho Toronthala i Sarkanya. Zdálo se mu, že bankéř jest velice sklíčen, neboť mluvil velmi málo, kdežto Sarkany velmi živě hovořil.

Již z rána byl se Pointe Pescade dověděl, co se událo den před tím v „Klubu cizinců“ i jak četné oběti si hra ta vyžádala: slyšel též jmenovati mezi těmi, kteří největších ztrát utrpěli, hlavně Sarkanya a Silasa Toronthala.

Soudil proto, že hovor obou týká se této nehody, jež je včera stihla. Poněvadž však mimo to byl slyšel též, že tito dva hráči vůbec v poslední době ohromných ztrát utrpěli, domyslil se, a sice zcela správně, že jmění jejich jest již skorem úplně vyčerpáno a že snad jest již nedaleký okamžik kdy by doktor Antekirtt s úspěchem mohl zakročiti.

Vše to, co se byl dosud dověděl, shrnul Pointe Pescade v depeši, kterou, nepodepsav ji, zaslal do telegrafické stanice v La Valettě na Maltě, odkud zvláštním drátem měla býti odeslána na Antekirttu.

Když Sarkany a Silas Toronthal vstoupili do předsíně „kasina“, Pointe Pescade vešel tam za nimi; když zmizeli ve dveřích, vedoucích k hernám, vešel tam i on.

Byly právě tři hodiny odpoledne. Hra počala se stávati již velice živou.

Bankéř Toronthal a soudruh jeho obešli nejprve všemi hernami a na několik okamžiků stavěli se před různými stolky, pozorujíce hru, nesúčastnili se jí však.

Pointe Pescade procházel se semo tamo, jako divák a zvědavec, nespouštěl však obou s očí.

Ano, měl za radno, aby nečinná přítomnost jeho nezdála se nápadnou, vsaditi si několikráte po pěti nebo deseti francích, kteréž ovšem prohrál, zůstávaje při tom však zcela chladnokrevným. Proč ostatně neposlechl výborné rady, kterou dal mu jistý starý a zkušený professor hry.

„Chce-li, pane, někdo míti štěstí, musí přivykati tomu, že malé sázky ztratí a velké vyhraje! V tom leží celé umění!“

Bily čtyry hodiny, když Sarkany a Silas Toronthal soudili, že nastal vhodný okamžik, aby štěstí své zkusili u jednoho stolku, kdež se hrála ruleta, a kde bylo několik míst neobsazeno.

Oba usedli jsouce k sobě tváří v tvář obráceni. Úřadník herny, jenž hru řídil, byl záhy obklopen nejen hráči, nýbrž i diváky, kteří