Namira musila doznali, že Karpena za poměrů, v jakých se nyní nalézal, mohl se státi velice nebezpečným.
„Proč,“ zvolal Sarkany, „nezmizel raději on místo Zirona v jícnu sopečném, proč raději prokletý ten Španěl nezahynul?“
„Co nestalo se na Sicilii, může se snad státi v Ceutě!“ prohodila chladně Maročanka.
O to se nyní bídníkům jednalo.
Namira vysvětlila Sarkanymu, že jest velice snadno docházeti tak často, jak je milo, z Tetuanu do Ceuty. Obě města vzdálena jsou od sebe sotva dvacet mil, neboť Tetuan leží poněkud v pozadí od trestnické osady, na jih od pobřeží marockého.
Trestnici v Ceutě pracují na cestách neb chodí volně ulicemi městskými, bylo by tedy snadno — tak uvažoval Sarkany — aby on, bývalý velitel Karpenův s tímto se mohl setkati a jemu namluviti, že hodlá pomoci mu k útěku, aneb aby mohl trestníku doručiti po př. peníze i nějaký pokrm na přilepšenou. Kdyby pak se stalo, že by kus chleba neb ovoce jed v sobě choval, kdož by se znepokojoval smrtí Karpenovou, kdož by pátral po příčinách její?
Guvernér ceutský nepřikládal by zajisté velikou důležitost tomu, že v trestnici ceutské jest o jednoho vězně méně. Sarkany nemusil by se pak ničeho obávati od Španěla ani od pokusů doktora Antekirtta, jenž, jak bylo zřejmo, pátral po jeho tajemstvích.
Výsledek rozmluvy mezi Sarkanym a Namirou byl tento: Mezitím co doktor Antekirtt připravoval by útěk Karpenův, dobrodruh s družkou svojí hleděl by jej učiniti nemožným, a sice tím, že by Španěla na rychlo odeslal tam, odkud by nikdy již uprchnouti nemohl, totiž — na onen svět!
Když vše bylo umluveno, vrátili se Sarkany a Namira do města a rozloučili se.
Ještě večer téhož dně opustil Sarkany Gibraltar, aby odebral se k Silasu Toronthalovi, a druhého dne vstoupila i Namira na jednu z lodí, kteréž konají pravidelnou službu mezi Evropou a Afrikou, aby se dala přepraví ti do Algesirasu.
Právě když loď z přístavu vyplula, setkala se v zálivu gibraltarském se zábavnou yachtou, jež se chystala do přístavu vplouti. Byl to parník „Ferrato“.
Namira, která jej viděla, když v Katanii kotvil, poznala jej ihned.
„Doktor Antekirtt je zde!“ prohodila, překvapena jsouc, sama k sobě, „Sarkany měl pravdu: hrozí nám nebezpečí, a sice nebezpečí blízké!“
