Sava věnovala matce své veškerou péči, která i jí dříve byla údělem, a neopouštěla lože choré dnem ani nocí.
Pochopíme, co as cítil Sarkany při tomto novém odkladu. Zasypával Silasa Toronthala výtkami, ač tento nemohl nic tu činiti.
Avšak rozhodnutí nemohlo býti na dlouhou dobu oddáleno. Již za několik dní — 29. července paní Toronthalová nabyla poněkud sil. Vráceny jí byly prudkou horečkou, kteráž musila však zmařiti život její snad již během osmačtyřiceti hodin.
V horečce této počala i blouzniti a pronášela chvílemi slova, Savě mnohdy zcela nesrozumitelná.
Jedno jméno vracelo se stále na ústa její a překvapovalo Sávu. Byloť to jméno Bathoryův, nikoli však Petrovo, nýbrž matky jeho, kterouž chorá stále volala i odprošovala, opakujíc stále, jako by těžká vina srdce její tížila:
„Odpusťte! … paní! … odpusťte! …“
A když paní Toronthalová ve chvílích, kdy záchvat zimnice přestal, otázána byla dcerou svojí, co slova ta značí, zvolala zděšena:
„Mlč! … Savo! … mlč! … Já ničeho neřekla!“
Nastala noc dne ze 30. na den 31. července.
Na okamžik mohli lékaři souditi, že nemoc paní Toronthalové, když byla dosáhla vrcholu nebezpečí, ochabuje a ulevuje.
Choré bylo po celý den před tím lépe, neblouznila již, a tato nenadálá změna překvapovala i lékaře. Zdálo se, že noc uplyne stejně klidně jako den.
Avšak bylo-li tomu tak, byla změna ta jen následek toho, že paní Toronthalová v okamžiku, kdy měla zemříti, pociťovala v sobě sílu, jakéž sama se nenadála. Usmířivši se s Bohem, pojala jistý záměr a vyčkávala okamžiku, až by jej mohla provésti.
V noci té žádala dceru svoji, aby na okamžik aspoň spánkem se zotavila. Ač Sava se tomu bránila, musila konečně poslechnouti matku, když tato neustala na to naléhati.
O jedenácté hodině odebrala se Sava do své komnaty.
Paní Toronthalová osaměla. Vše v domě spalo i vládlo v něm ticho, kteréž právem bylo lze nazvati „tichem smrti“ . Paní Toronthalová povstala. Tato chorá, o níž soudilo se již, že slabost nedovoluje jí učiniti jediného pohybu, měla dosti síly, aby se oblekla a u malého stolku usedla.
Tam, vzavši list papíru, napsala naň rukou se třesoucí několik řádek, kteréž podepsala svým jménem. Po té vstrčila list tento do obálky, kterouž zalepila a napsala na ni tuto adresu:
„Paní Bathoryová, Dubrovník, čtvrt Stradonská, ulice Marinella.“
