Možno si domysliti též, jak Sarkany byl rozčilen nad nenadálou příhodou v třídě Stradonské a s jakým špatně tajeným hněvem zřel, že záměr jeho v poslední chvíli byl překažen. Sňatek byl ovšem jen na jistou dobu odročen, avšak doba tato se prodlužovala, choroba Savy zdála se mu nesmírně dlouho trvati, i obával se, že odkladem tím zmaří se snad celý jeho obratně sestrojený plán, dle něhož chtěl zbudovati si opět skvělou budoucnost. Naléhal proto tím úsilněji na Silasa Toronthala, aby sňatek urychlil.
Věděl ovšem, že Sava pociťuje vůči němu nepřemožitelný odpor, leč to nedovedlo jej od zámyslu jeho odvrátiti.
Jaké však byly by bývaly pocity Saviny, kdyby byla věděla, že Petr Bathory klesl pod dýkou muže, jehož chotí měla se z přinucení státi!
Sarkany blahopřál si ovšem k tomu, že soka svého násilně se zbavil. Ni jediná výčitka svědomí neozvala se v jeho duši, nepřístupné všem citům lidským.
„Jest štěstí,“ pravil jednoho dne Silasu Toronthalovi, „že hochu tomu napadlo se zabíti. Čím spíše vyhyne rod Bathoryův, tím lépe pro nás. Vskutku — nebe nás chrání!“
A v pravdě — kdo byl dosud na živu z rodin tří spiklenců: hraběte Matyáše Sandorfa, Ladislava Zathmara a Štěpána Bathorya? Jenom — jak zrádci se domnívali — stařičká žena, jejíž dny byly sečteny. Ano — nebe zdálo se chrániti zrádce a bylo by je chránilo snad i do té chvíle, až by Sarkany, stav se chotěm Savy Toronthalovy, stal se i pánem jmění jejího.
Avšak když se ubohá dívka zotavila — tělesně aspoň — ze strašné rány, kteréž málem byla by podlehla, když již Sarkany těšil se, že nyní záměry jeho konečně se uskuteční, onemocněla těžce paní Toronthalová.
Životní síla její byla vyčerpána. Nelze se diviti tomu, vzpomeneme-li, jaký byl život její od událostí v Terstu, když totiž zvěděla, k jakému muži nehodnému jest pro vždy připoutána. A k tomu pojil se v poslední době rozčilující zápas, kterýž ve prospěch Petrův se Sarkanym a chotěm svým podnikala, chtíc napraviti aspoň částečně zlo, rodině Bathoryů způsobené. Neúspěch snah jejích bolestně se jí dotýkal a zlomil poslední síly její.
Ihned v prvých dnech choroby bylo zjevno, že paní Toronthalová kvapem blíží se konci svých útrap. Lékaři dávali jí již jen několik dní života. Zmírala vysílením. Nemohla býti ničím již zachráněna, ani tím, kdyby Petr Bathory byl povstal ze svého hrobu, aby se stal chotěm dcery její!
