Od příchodu svého do hlavního města přímořského bydlili tam v úkrytu jistého skromného hostince nedaleko chrámu Santa Maria Maggiore. Poněvadž však hostinský, nejsa dosud zaplacen, vzhledem k účtu den co den rostoucímu stále dotěrnějším se stával, vyhnuli se oba nebezpečnému tomuto místu, překročili náměstí a toulali se několik okamžiků kolem „oblouku Richardova“,[1]
Zkoumání těchto zbytků stavitelství římského nebavilo je však dlouho. A poněvadž náhoda i zde, v ulicích málo oživených, nekvapila, by jim poskytla ruky pomocné, stoupali oba po obtížných stezkách, jež téměř až k vrcholu Krasu vedou, směrem k terase katedrály.
„Podivný to nápad lézti tam!“ zamručel Zirone, utáhnuv plášť svůj více v pasu.
Neopustil však svého mladšího druha. Zdola bylo by bývalo možno sledovati je, jak vystupují po stupních, kteréž neprávem nazvány jsou ulicemi.
Za deset minut ocitli se, ještě znavenější a hladovější, na terase.
Odtud otvírá se velkolepý rozhled přes záliv až k širému moři, k přístavu, oživenému přijíždějícími i na moře plujícími lodicemi rybářskými, parníky a loďmi obchodními; oko přehlédne odtud celé město i předměstí a zalétá až k posledním domkům na svahy zavěšeným a k letohrádkům po výšinách rozptýleným.
Tento rozhled nelákal však půvaby svými dobrodruhů, kteří viděli již dosti krásnějíšch. Ostatně již po několikáté přicházeli sem rozptýlit procházkou svoji nudnou bídu, ač Zirone byl dal jinak přednost procházce před bohatými krámy na korsu. Vyhledávajíce však i zde náhodu a z ní vyplývající štěstí, musili zatím trpělivě vyčkávati.
Na konci schodiště vedoucího k terase nalézá se poblízku byzantinské katedrály sv. Giusta ohrazený prostor, jenž dříve býval hřbitovem a nyní stal se sbírkou starožitností. Není zde již pomníkův a křížův, ale zbývají pouze roztřískané kusy náhrobků, rozmetané pod svislými větvemi krásných stromů, římské sloupy a obelisky, památky středověké, triglyfy[red 1] a metopy[red 2] z různých dob renesance, skleněné kostky, v nichž viděti ještě stopy popela, vše křížem krážem rozházené v trávě.
- ↑ „Arco di Riccardo“ — dle jedněch vítězná to budova římská, dle jiných zbytek vodovodu.
