„Bursa bude brzy tak prázdna jako náš sáček,“ připomněl Zirone, bezděky se směje, ač mu nebylo do smíchu.
Po té kráčeli přes tříhranné náměstí, na němž stojí bronzová socha císaře Leopolda I. Zapísknutí Zirona — pravé to zapísknutí tulácké — vyplašilo hejno modrých holubů, hnízdících pod portikem staré bursy právě tak jako hnízdí holubi v Benátkách mezi podloubím náměstí Markova. Hejno vyplašené vzneslo se do výše.
Nedaleko od místa tohoto prostírá se korso, které dělí starý Terst od nového.
Korso to tvoří širokou, avšak nikoli právě elegantní třídu s bohatými krámy a podobá se spíše londýnské ulici zvané „Regent-Street“ (třída královská) nebo new-yorkské ulici „Broadway“ nežli „Italskému boulevardu“ v Paříži. Ulice oživena jest stále velkým počtem lidí, a mimo to projíždí po třídě té od Velkého náměstí až k náměstí zvanému „Piazza della Legna“ stále mnoho povozů. Kdežto Sarkany zdál se nepřístupným jakémukoli pokušení, nemohl minouti Zirone ni jediného krámu, aniž by nebyl vrhl závistivý pohled na ty, jimž prostředky dovolují, by do bohatých těchto skladišť různého zboží mohli vstoupiti. Mnohé bylo by se tu oběma dobrodruhům hodilo, zvláště v krámech s potravinami a v hostincích, kdež nápoje nalévány ve větším množství než v kterémkoli městě rakouské říše.
„V této ulici pociťuje člověk hlad i žízeň ještě více,“ prohodil Sicilan, jehož řeč, plynoucí mu z vyprahlých rtů, zněla jako klepání dvou suchých dřev o sebe.
Sarkany neodpověděl k poznámce té svraštiv jen obočí.
Oba zahnuli po té do prvé ulice na levé straně a přišedše právě na to místo průplavu, kde jej přetíná most Ponto-Rosso — otáčivý most — překročili jej i zamířili opět vzhůru po nábřežích, u nichž přistati mohou i lodi hlubokého ponoru. Zde nebyli již příliš znepokojováni pohledem na lákavé bohatství krámův a výkladních skříní. Když přibyli ke kostelu sv. Antonína, obrátil se Sarkany náhle opět na pravo. Druh jeho bez námitky kráčel za ním. Ocitli se opět na korsu, odkudž odbočili do starého města. Potulovali se zde bez cíle úzkými ulicemi, v nichž mnohých vůz ani jeti nemůže, poněvadž se táhnou po svahu a výběžcích Krasu. Ulice tyto založeny na mnoze tak, aby bora, prudký ledový vichr severní, nemohl v nich řáditi.
Ve starém tomto městě terstském cítili se ovšem oba dobrodruhové s prázdnými kapsami více doma nežli v zámožných čtvrtích nového města.
