Když se požár rozšířil, bylo horko tak veliké, že nebylo lze na ulicích prodlíti. Velitel pevnosti viděl se pohnut, střechy srážeti s děl a házeti děla s hradeb, aby se neroztavila. Převeliké rozšíření požáru zavinil nedostatečný požární pořádek a že dotyčné organy svou povinnosť nekonaly. Když se požár tak příliš šířiti počal, utíkali
lidé z města, neboť se obávali, ze zasáhne prachárnu a město vyhodí do povětří.
R. 1715. zuřil v Olomouci poslední mor, jelikož od té doby zřízení zdravotní tak pokročilo, že se nemoce nakažlivé více tak nebezpečně a záhubně rozšířiti nemohou. Za příčinou toho město uzavřeno, aby se nebezpečná nákaza dále šířiti nemohla. Mnoho-li osob za oběť padlo není povědomo, aniž udáno, jak dlouho ta nebezpečná nemoc trvala. Jedině to víme, že zavdala příčinu ku postavení sochy Panny Marie na Dolním náměstí, která také morovou sochou jest nazvána.
Téhož roku založena jest nákladem stavů zemských šlechtická akademie na Předhradí, tu kde nyní jest c. k. zbrojnice. Na této akademii vyučováno kromě práva obecného a církevního, právu veřejnému, dějepisu, měřictví a jazyku Francouzskému. Též se tu mladí šlechticové cvičili v jezdění, v šermování a tanci.
Toho času stálo v městě již opět 652 domů s 6000 obyvateli. V předměstích bylo 215 domů a 1216 obyvatelů. Na celé Moravě sečteno r. 1713. 1,030.000 duší. Nově vystavené ulice v předměstích podržely nejvíce jména stará, která měla před vpádem Švédů. Kanovníci a četná šlechta, která tou dobou ještě v Olomouci bydlela, zakládali pěkné zahrady. Obyčejné procházky byly na Hradisko a na Novosady, kam pěkná stromořadí vedla. Vojska bylo málo; stráž u brán zastávali policajti sudlicemi ozbrojeni. Večer zavíraly se pravidelně veškeré brány a kdo v noci do města šel, musil za otevření platiti. Poněvač se ulice ještě ne-
